Prázdné gramofonové desky určené k pozdějšímu nahrávání
-
- vintagehifi.sk inventár
- Príspevky: 2850
- Dátum registrácie: Piatok, 14. Septembra 2018, 18:29
Prázdné gramofonové desky určené k pozdějšímu nahrávání
Desky bez hudby aneb Připraveno k nahrávání!
Když se řekne gramofonová deska, zřejmě každý si představí již nahrané médium. Je to díky tomu, že k běžnému spotřebiteli se dostávají již nahrané desky.
Ale už od 30. let bylo možné zakoupiti nenahrané gramofonové desky, jež byly vyrobeny specielně pro tento účel - pozdější nahrávání.
Tyto desky využívaly převážně studia, ale nebylo vyjímkou, že je upotřebil i běžný člověk s nahrávacím přístrojem.
V 50. nebo možná 60. letech byl v Americe vyroben gramofon, který krom klasického přehrávání desek, mohl desky i nahrávat a to díky druhému rycímu ramínku umístěnému na opačné straně gramofonu. Na tento gramofon bylo možné nahrávat buďto přímo z rádia nebo externího zdroje jakým mohl být třeba mikrofon, kotoučový magnetofon nebo dnes třeba i CD přehrávač.
Záznam byl samozřejmě monofonní a existovaly krom těch jednorychlostních i vícerychlostní gramofony, takže bylo možné nahrávat desku i na jinou rychlost než 78RPM.
Zřejmě tyto gramofony mají spojitost s fenoménem rentgenových desek, ale o tom později.
Rychlosti záznamů
Jak jsem již naznačil, základní rychlostí pro nahrávání těchto desek bylo 78 otáček za minutu. Kromě toho však bylo možné nahrávat tyto desky i na 33RPM díky čemuž se na 12" acetát vměstnaly 3-4 nahrávky z klasických (šelakových) desek o 78RPM. Mám tu však i takové artikly, kde je na jedné straně i 11 nahraných skladeb.
Nejčastěji bylo možné tyto dupikáty desek najít na acetátech s modrou etiketou značky "Fotophon", ale existovaly i ty s amatérsky tvořenou etiketou. A když nebyla takto zkopírovaná deska nahraná na acetátu, tak ji bylo možné najít i na RTG deskách, které však nevydržely příliš moc přehrátí - na toto navazuji v následujícím příspěvku pod nadpisem "Opotřebení".
Ve studiových podmínkách byl základ pro nahrávání acetátů i plastových ohebných desek těch 78 RPM. Později se, už jen acetáty, nahrávaly i na 45 RPM.
V těch domácích podmínkách se vyskytovaly rychlosti jak 78, tak i 33 otáček a těch 45 bylo spíš vyjímečně, tedy jestli vůbec.
Moje zmatenost spočívá v tom, že netuším, zda bylo možné zajít si do "Fotofonu" (zvukového studia Gramofonových závodů) s lisovanou deskou a nechat si ji zkopírovat na acetát. Na jednu stranu by šlo vlastně o duplikaci a jak by kdo dokazoval, že má povolení, ale na druhou stranu, proč by tyto acetáty s kopií lisovaných desek měly etiketu Fotofonu..
Proto právě nedokážu přesně určit kam sahají studiové a kam ty domácí podmínky..
Způsoby záznamu
Záznam byl samozřejmě vždy veden od kraje ke středu, tak jak je tomu běžně. Ale v případě desek Československého rozhlasu je tomu naopak, záznam začíná u středu a vede ke středu desky. Proč tomu tak je ale nemám tušení - při rytí by byl vidět zbývající volný prostor v obou směrech..
"Mazání" nahrávacích desek.
Ano, i toto je možné !
Přeci, nahrát gramofonovou desku je otázka pouze jediného procesu, ale co by to bylo za svět, kdyby nebylo možné nahranou desku prostě "jednoduše" smazat a starý oposlouchaný záznam nahradit nějakým novějším.
Jeden ze způsobů, na který jsem narazil byl ten, kdy se na acetátovou desku prostě do volného místa nahrál jiný záznam.
Celkem pěkného výsledku se dosáhlo v případě volného místa na okraji desky - tedy před začátkem hlavního záznamu.
Mnohem horší to bylo ve svodových drážkách původního záznamu - potíž byla v udržení stopy přes rychle vedoucí drážky ke středu desky - už při přehrávání to daný přístroj moc nezvládal a občas se svezl na původní drážce, jindy ji zase spojil a tak vzniklo zaseknutí, tedy nekonečná smyčka.
Zde jsou fotky a nahrávky této celkem unikátní desky.
Dalším a už mnohem lepším způsobem bylo to, co jsem uvedl hned v nadpisu, a to přemazání předešlého záznamu.
V případě acetátové desky by to bylo možné jen stržením starého laku a nanesením nové vrstvy - to protože nanesený lak je opravdu velmi tenký. A nebo jeho přelakováním. Ale obě varianty jsou zbytečné.
Zde tedy je nutno použít plastovou ohebnou desku, která má díky své loušťce narozdíl od laku, mnohem větší prostor.
Jak jsem naznačil, původní první nahrávku stačí prostě jen zbrousit, ale je velmi nutné, aby nebyl nosič zvlněný a zbroušení bylo opravdu velmi přesné. V případě, že by nosič a nebo i zbroušení nebylo stabilní, docházelo by pouze k částečnému obroušení předešlých drážek a ty by mohly způsobovat velmi znatelné potíže při rytí nového záznamu.
Když jsem si tuto desku přehrával, bylo mi divné, že je povrch tolik matný a hrubý (ve volných místech má totiž být prakticky lesklý), ale nechal jsem to být a pustil jsem ji. Dalším překvapením bylo to, že drážky byly viditelné vlastně až ke středu desky, ale záznam skončil a ramínko bylo najednou vedeno svodovými drážkami ke konci. Tak jsem si vzal světlo a začal jsem desku prozkoumávat. Bylo jasně vidět, že se drážky nachází na dané straně desky (a neprosvítají z té opačné), ale jsou slabé a vede přes ně hlubší svodová drážka. Tak mi to nedalo a zkusil jsem přidržovat jehlu v místě svodových drážek a i přes to neustálé přeskakování bylo slyšet, že je tam nějaký záznam.
A zde jsou fotky a nahrávky této přemazané desky.
Ne nadarmo se říká, vše je možné .
Když se řekne gramofonová deska, zřejmě každý si představí již nahrané médium. Je to díky tomu, že k běžnému spotřebiteli se dostávají již nahrané desky.
Ale už od 30. let bylo možné zakoupiti nenahrané gramofonové desky, jež byly vyrobeny specielně pro tento účel - pozdější nahrávání.
Tyto desky využívaly převážně studia, ale nebylo vyjímkou, že je upotřebil i běžný člověk s nahrávacím přístrojem.
V 50. nebo možná 60. letech byl v Americe vyroben gramofon, který krom klasického přehrávání desek, mohl desky i nahrávat a to díky druhému rycímu ramínku umístěnému na opačné straně gramofonu. Na tento gramofon bylo možné nahrávat buďto přímo z rádia nebo externího zdroje jakým mohl být třeba mikrofon, kotoučový magnetofon nebo dnes třeba i CD přehrávač.
Záznam byl samozřejmě monofonní a existovaly krom těch jednorychlostních i vícerychlostní gramofony, takže bylo možné nahrávat desku i na jinou rychlost než 78RPM.
Zřejmě tyto gramofony mají spojitost s fenoménem rentgenových desek, ale o tom později.
Rychlosti záznamů
Jak jsem již naznačil, základní rychlostí pro nahrávání těchto desek bylo 78 otáček za minutu. Kromě toho však bylo možné nahrávat tyto desky i na 33RPM díky čemuž se na 12" acetát vměstnaly 3-4 nahrávky z klasických (šelakových) desek o 78RPM. Mám tu však i takové artikly, kde je na jedné straně i 11 nahraných skladeb.
Nejčastěji bylo možné tyto dupikáty desek najít na acetátech s modrou etiketou značky "Fotophon", ale existovaly i ty s amatérsky tvořenou etiketou. A když nebyla takto zkopírovaná deska nahraná na acetátu, tak ji bylo možné najít i na RTG deskách, které však nevydržely příliš moc přehrátí - na toto navazuji v následujícím příspěvku pod nadpisem "Opotřebení".
Ve studiových podmínkách byl základ pro nahrávání acetátů i plastových ohebných desek těch 78 RPM. Později se, už jen acetáty, nahrávaly i na 45 RPM.
V těch domácích podmínkách se vyskytovaly rychlosti jak 78, tak i 33 otáček a těch 45 bylo spíš vyjímečně, tedy jestli vůbec.
Moje zmatenost spočívá v tom, že netuším, zda bylo možné zajít si do "Fotofonu" (zvukového studia Gramofonových závodů) s lisovanou deskou a nechat si ji zkopírovat na acetát. Na jednu stranu by šlo vlastně o duplikaci a jak by kdo dokazoval, že má povolení, ale na druhou stranu, proč by tyto acetáty s kopií lisovaných desek měly etiketu Fotofonu..
Proto právě nedokážu přesně určit kam sahají studiové a kam ty domácí podmínky..
Způsoby záznamu
Záznam byl samozřejmě vždy veden od kraje ke středu, tak jak je tomu běžně. Ale v případě desek Československého rozhlasu je tomu naopak, záznam začíná u středu a vede ke středu desky. Proč tomu tak je ale nemám tušení - při rytí by byl vidět zbývající volný prostor v obou směrech..
"Mazání" nahrávacích desek.
Ano, i toto je možné !
Přeci, nahrát gramofonovou desku je otázka pouze jediného procesu, ale co by to bylo za svět, kdyby nebylo možné nahranou desku prostě "jednoduše" smazat a starý oposlouchaný záznam nahradit nějakým novějším.
Jeden ze způsobů, na který jsem narazil byl ten, kdy se na acetátovou desku prostě do volného místa nahrál jiný záznam.
Celkem pěkného výsledku se dosáhlo v případě volného místa na okraji desky - tedy před začátkem hlavního záznamu.
Mnohem horší to bylo ve svodových drážkách původního záznamu - potíž byla v udržení stopy přes rychle vedoucí drážky ke středu desky - už při přehrávání to daný přístroj moc nezvládal a občas se svezl na původní drážce, jindy ji zase spojil a tak vzniklo zaseknutí, tedy nekonečná smyčka.
Zde jsou fotky a nahrávky této celkem unikátní desky.
Dalším a už mnohem lepším způsobem bylo to, co jsem uvedl hned v nadpisu, a to přemazání předešlého záznamu.
V případě acetátové desky by to bylo možné jen stržením starého laku a nanesením nové vrstvy - to protože nanesený lak je opravdu velmi tenký. A nebo jeho přelakováním. Ale obě varianty jsou zbytečné.
Zde tedy je nutno použít plastovou ohebnou desku, která má díky své loušťce narozdíl od laku, mnohem větší prostor.
Jak jsem naznačil, původní první nahrávku stačí prostě jen zbrousit, ale je velmi nutné, aby nebyl nosič zvlněný a zbroušení bylo opravdu velmi přesné. V případě, že by nosič a nebo i zbroušení nebylo stabilní, docházelo by pouze k částečnému obroušení předešlých drážek a ty by mohly způsobovat velmi znatelné potíže při rytí nového záznamu.
Když jsem si tuto desku přehrával, bylo mi divné, že je povrch tolik matný a hrubý (ve volných místech má totiž být prakticky lesklý), ale nechal jsem to být a pustil jsem ji. Dalším překvapením bylo to, že drážky byly viditelné vlastně až ke středu desky, ale záznam skončil a ramínko bylo najednou vedeno svodovými drážkami ke konci. Tak jsem si vzal světlo a začal jsem desku prozkoumávat. Bylo jasně vidět, že se drážky nachází na dané straně desky (a neprosvítají z té opačné), ale jsou slabé a vede přes ně hlubší svodová drážka. Tak mi to nedalo a zkusil jsem přidržovat jehlu v místě svodových drážek a i přes to neustálé přeskakování bylo slyšet, že je tam nějaký záznam.
A zde jsou fotky a nahrávky této přemazané desky.
Ne nadarmo se říká, vše je možné .
-
- vintagehifi.sk inventár
- Príspevky: 2850
- Dátum registrácie: Piatok, 14. Septembra 2018, 18:29
Materiály nahrávacích desek
Materiály nahrávacích desek
Z těch co znám a mám doma to jsou jen dva - měkký plast a lakové desky, též známé jako acetáty.
Desky z měkkého plastu jsou vlastně jen prázdné velké kotouče s hladkým povrchem v místě určeném pro záznam a hrubým povrchem na místě pro popis obsahu či nalepení etikety.
V 30. letech byla asi největším, ne-li jediným, dodavatelem těchto desek firma Decelith a Reichsrundfunk. Ale protože měli prakticky stejná razítka, tak je možné, že šlo o jednu a tu samou firmu a Decelith je možná novější, ale těžko říct..
Tyto desky se vyráběly z měkkého a velmi ohebného plastu ve velikostech 10" a 12". V případě nevhodného uložení po dlouhou dobu se mohl tento materiál přízpůsobit špatnému tvaru čímž vznikly i tyto ohyby okrajů.
Zajímavostí je, že tyto desky byly poloprůsvitné a měly různé odstíny barev - světle modrá, sytě modrá, fialová, hnědá, hnědo-oranžová atp. Taky lze pozorovat u různých odlitků i mísení těchto barev.
Acetátové desky jsou už různorodější.
Jen dodám k tomu názvu, podle anglické Wikipedie to není přímo acetát, ale nitrocelulózový lak, který je nanesen na povrch.
Vzhledem k tomu, že tyto desky vyráběla spousta firem v mnoha zemích asi od 30. let po součastnost, tak je přesné složení poměrně nemožné identifikovat. Mimo to se přesné složení tohoto laku každá firma snažila chránit, proto existovalo mnoho variací, díky čemuž se takové desky dochovaly v opravdu různých stavech.
Zřejmě i hlavním důvodem proč si to každá firma chránila bylo to, že jim šlo o co největší výdrž materiálu po co nejdelší dobu.
Nejvíce se tento lak nanášel na kov, prostě kus tvrdého plechu. Tento způsob se zachoval až do dneška.
Další, již o něco vzácnější nálezy jsou ty, kde je lak nanesen na skle nebo ohebném plastu. Je zřejmě jasné, proč se tyto materiály moc nevyužívaly - skleněná deska byla extrémně těžká a pokud spadla, tak se mohla roztříštit. No a plast je zas dost nevhodný z toho důvodu, že je ohebný, což díky laku, u kterého se vytratí po letech jeho pružnost způsobí to, že popraská.
Z těch co znám a mám doma to jsou jen dva - měkký plast a lakové desky, též známé jako acetáty.
Desky z měkkého plastu jsou vlastně jen prázdné velké kotouče s hladkým povrchem v místě určeném pro záznam a hrubým povrchem na místě pro popis obsahu či nalepení etikety.
V 30. letech byla asi největším, ne-li jediným, dodavatelem těchto desek firma Decelith a Reichsrundfunk. Ale protože měli prakticky stejná razítka, tak je možné, že šlo o jednu a tu samou firmu a Decelith je možná novější, ale těžko říct..
Tyto desky se vyráběly z měkkého a velmi ohebného plastu ve velikostech 10" a 12". V případě nevhodného uložení po dlouhou dobu se mohl tento materiál přízpůsobit špatnému tvaru čímž vznikly i tyto ohyby okrajů.
Zajímavostí je, že tyto desky byly poloprůsvitné a měly různé odstíny barev - světle modrá, sytě modrá, fialová, hnědá, hnědo-oranžová atp. Taky lze pozorovat u různých odlitků i mísení těchto barev.
Acetátové desky jsou už různorodější.
Jen dodám k tomu názvu, podle anglické Wikipedie to není přímo acetát, ale nitrocelulózový lak, který je nanesen na povrch.
Vzhledem k tomu, že tyto desky vyráběla spousta firem v mnoha zemích asi od 30. let po součastnost, tak je přesné složení poměrně nemožné identifikovat. Mimo to se přesné složení tohoto laku každá firma snažila chránit, proto existovalo mnoho variací, díky čemuž se takové desky dochovaly v opravdu různých stavech.
Zřejmě i hlavním důvodem proč si to každá firma chránila bylo to, že jim šlo o co největší výdrž materiálu po co nejdelší dobu.
Nejvíce se tento lak nanášel na kov, prostě kus tvrdého plechu. Tento způsob se zachoval až do dneška.
Další, již o něco vzácnější nálezy jsou ty, kde je lak nanesen na skle nebo ohebném plastu. Je zřejmě jasné, proč se tyto materiály moc nevyužívaly - skleněná deska byla extrémně těžká a pokud spadla, tak se mohla roztříštit. No a plast je zas dost nevhodný z toho důvodu, že je ohebný, což díky laku, u kterého se vytratí po letech jeho pružnost způsobí to, že popraská.
-
- vintagehifi.sk inventár
- Príspevky: 2850
- Dátum registrácie: Piatok, 14. Septembra 2018, 18:29
Opotřebení
Opotřebení
Tak v případě těch plastových ohebných desek je to jednoduché, když se drážka vydřela, začala poměrně intenzivně šumět.
U acetátů se spíš projevilo výrazné a ostré praskání.
U RTG desek a jiných "záhadných" materiálů docházelo k poměrně rychlé destrukci a to hlavně díky domácím gramorekordérům, které ryly drážku opravdu velmi jemnou a tenkou. Poté stačilo párkrát takovou desku přehrát a brzy se objevil šum, praskot a v případě častějšího používání se začaly drážky vzájemně prodírat a docházelo k přeskakování i celospektrálním přeslechům ze sousedních drážek.
Více o tomto řekl i Karel Gott v dokumentu "PopStory" v druhém díle "Zvuky a média" a to přesně v čase 12:39.
V případě této desky vzniklo zasekávání zřejmě opravdu extrémně jemnou drážkou a velkým vybuzením. To mělo za následek i ostré bzučivé přeslechy ze sousedních drážek. Ty ostatní (celospektrální) přeslechy jsou však způsobeny silným ohráním.
Tak v případě těch plastových ohebných desek je to jednoduché, když se drážka vydřela, začala poměrně intenzivně šumět.
U acetátů se spíš projevilo výrazné a ostré praskání.
U RTG desek a jiných "záhadných" materiálů docházelo k poměrně rychlé destrukci a to hlavně díky domácím gramorekordérům, které ryly drážku opravdu velmi jemnou a tenkou. Poté stačilo párkrát takovou desku přehrát a brzy se objevil šum, praskot a v případě častějšího používání se začaly drážky vzájemně prodírat a docházelo k přeskakování i celospektrálním přeslechům ze sousedních drážek.
Více o tomto řekl i Karel Gott v dokumentu "PopStory" v druhém díle "Zvuky a média" a to přesně v čase 12:39.
V případě této desky vzniklo zasekávání zřejmě opravdu extrémně jemnou drážkou a velkým vybuzením. To mělo za následek i ostré bzučivé přeslechy ze sousedních drážek. Ty ostatní (celospektrální) přeslechy jsou však způsobeny silným ohráním.
-
- vintagehifi.sk inventár
- Príspevky: 2850
- Dátum registrácie: Piatok, 14. Septembra 2018, 18:29
Značky vydavatelů (Labely)
Značky vydavatelů (Labely)
Samozřejmě i přesto, že byl v případě ohebných plastových desek jediný dodavatel Decelith a Reichsrundfunk, tak si tyto desky nakoupily různé nahrávací společnosti, které je poté využívaly pod svojí značkou.
V případě acetátů už existuje spousta různých výrobců, kteří si to většinou poté sami vydávali.
A nyní uvedu přehled techto vydavatelství (labelů), které se ke mě dostaly.
••Fotofon a Fotophon - asi jeden z nejznámějších vydavatelů pocházející z ČSR. Některé desky nesoucí tuto etiketu se dostaly i do zahraničí. Jednalo se o nahrávací (zvukové) studio Gramofonových závodů a nebo Supraphonu, teď si nejsem jistý.
•Československý rozhlas - jak již název vypovídá, jedná se o desky nahrávané výhradně pro potřeby rozhlasu.
•Supraphon - celkem zajímavý artikl, který jsem objevil teprve před pár lety. Pravděpodobně nahrávali pouze materiály, které spadali pod jejich samotné vydavatelství. Pokud Fotofon spadal pod Supraphon, tak zřejmě byli rozděleni takto: Supraphon-licencované záznamy, Fotofon-jakékoli nahrávky.
•Emidisc - patří zase pro změnu k zahraničním a velmi známým labelům. Kromě nahrávání je pravěpodobné, že tyto acetáty i vyráběly, protože je možné tuto značku vidět i u acetátů příkladem s Pink Floydy.
•AR Studio - buďto šlo o soukromého vydavatele Adolfa Řípy nebo o vydavatelství pražské Lucerny. Tak podle webu Discogs šlo o ČS zvukového inženýra a technika. Ve 40. letech byl majitelem AR Studia a taky vydával rentgenové jednostranné desky.
https://www.discogs.com/artist/1133613- ... 98%C3%ADpa
https://www.discogs.com/label/259626-AR-Studio
•Chraptiphon - zřejmě nějaký amatérský vydavatel. Mám desku na níž jsou nahrávky skladeb z rádia nebo pásku. Na začátku ani konci obou skladeb není žádný ruch (mluvení, nasazení jehly na desku..).
•Draloston - DRALOWID - německý výrobce prázdných desek asi jen v 30. letech, není však jisté zda nabízel i nahrávání
•Gevaphone - byl belgický sublabel firmy Gavaert aktivní převážně v pozdních 40. létech. Samotný Gevaert byl založen 02.06.1894. Firma vyráběla prázdné gramofonové desky (Gevaphone) a gramofonové jehly. V roce 1964 se Gevaert spojil s Agfou a vznikl Agfa Gevaert.
https://www.discogs.com/label/998009-Gevaphone
https://www.discogs.com/label/998010-Gevaert
•DESMO - švýcarský výrobce prázdných desek asi z období 40. let, možná druhé poloviny 40. let a asi dále (o této firmě jsem nikde nic nenašel)
•Nahrávací studio Svatka - jednalo se pouze o nahrávací studio zřejmě z období 60. let se zaměřením na zvukové nahrávky svateb a využívající acetáty "třetích stran" - v tomto případě 10" a 12" acetáty na kovu od Fotofonu a Supraphonu.
•TONICA - Didaktophon-Studio - jednalo se o nahrávací studio z Vídně, které si zřejmě samotné desky i vyrábělo. Bohužel asi nezvolili vhodné složení, protože materiál popraskal a ještě k tomu se i zvlnil, což způsobilo totální destrukci záznamu. Sice acetáty celkově mají různé aroma, ale tato deska ho má extrémně výrazné až nepříjemné.
Zde je přehled toho, kdo využíval jaké nosiče (opět jen o těch o kterých vím):
•Fotofon a Fotophon - acetátové desky na kovu
•Československý rozhlas - ohebné plastové desky
•Supraphon - acetátové skleněné desky
•Emidisc - acetátové kovové desky
•AR Studio - ohebné plastové desky, acetát na skle a asi i kovu
•Chraptiphon - poloprůsvitný tvrdý plast jehož okraj je poměrně nepřesně opracovaný.
•Draloston - acetát na velmi tenkém plechu
•Gevaphone - acetát na skle
•Desmo - acetátové kovové desky
•Nahrávací studio Svatka - acetátové kovové desky
•Tonica - acetát na silnějším plastu.
Samozřejmě i přesto, že byl v případě ohebných plastových desek jediný dodavatel Decelith a Reichsrundfunk, tak si tyto desky nakoupily různé nahrávací společnosti, které je poté využívaly pod svojí značkou.
V případě acetátů už existuje spousta různých výrobců, kteří si to většinou poté sami vydávali.
A nyní uvedu přehled techto vydavatelství (labelů), které se ke mě dostaly.
••Fotofon a Fotophon - asi jeden z nejznámějších vydavatelů pocházející z ČSR. Některé desky nesoucí tuto etiketu se dostaly i do zahraničí. Jednalo se o nahrávací (zvukové) studio Gramofonových závodů a nebo Supraphonu, teď si nejsem jistý.
•Československý rozhlas - jak již název vypovídá, jedná se o desky nahrávané výhradně pro potřeby rozhlasu.
•Supraphon - celkem zajímavý artikl, který jsem objevil teprve před pár lety. Pravděpodobně nahrávali pouze materiály, které spadali pod jejich samotné vydavatelství. Pokud Fotofon spadal pod Supraphon, tak zřejmě byli rozděleni takto: Supraphon-licencované záznamy, Fotofon-jakékoli nahrávky.
•Emidisc - patří zase pro změnu k zahraničním a velmi známým labelům. Kromě nahrávání je pravěpodobné, že tyto acetáty i vyráběly, protože je možné tuto značku vidět i u acetátů příkladem s Pink Floydy.
•AR Studio - buďto šlo o soukromého vydavatele Adolfa Řípy nebo o vydavatelství pražské Lucerny. Tak podle webu Discogs šlo o ČS zvukového inženýra a technika. Ve 40. letech byl majitelem AR Studia a taky vydával rentgenové jednostranné desky.
https://www.discogs.com/artist/1133613- ... 98%C3%ADpa
https://www.discogs.com/label/259626-AR-Studio
•Chraptiphon - zřejmě nějaký amatérský vydavatel. Mám desku na níž jsou nahrávky skladeb z rádia nebo pásku. Na začátku ani konci obou skladeb není žádný ruch (mluvení, nasazení jehly na desku..).
•Draloston - DRALOWID - německý výrobce prázdných desek asi jen v 30. letech, není však jisté zda nabízel i nahrávání
•Gevaphone - byl belgický sublabel firmy Gavaert aktivní převážně v pozdních 40. létech. Samotný Gevaert byl založen 02.06.1894. Firma vyráběla prázdné gramofonové desky (Gevaphone) a gramofonové jehly. V roce 1964 se Gevaert spojil s Agfou a vznikl Agfa Gevaert.
https://www.discogs.com/label/998009-Gevaphone
https://www.discogs.com/label/998010-Gevaert
•DESMO - švýcarský výrobce prázdných desek asi z období 40. let, možná druhé poloviny 40. let a asi dále (o této firmě jsem nikde nic nenašel)
•Nahrávací studio Svatka - jednalo se pouze o nahrávací studio zřejmě z období 60. let se zaměřením na zvukové nahrávky svateb a využívající acetáty "třetích stran" - v tomto případě 10" a 12" acetáty na kovu od Fotofonu a Supraphonu.
•TONICA - Didaktophon-Studio - jednalo se o nahrávací studio z Vídně, které si zřejmě samotné desky i vyrábělo. Bohužel asi nezvolili vhodné složení, protože materiál popraskal a ještě k tomu se i zvlnil, což způsobilo totální destrukci záznamu. Sice acetáty celkově mají různé aroma, ale tato deska ho má extrémně výrazné až nepříjemné.
Zde je přehled toho, kdo využíval jaké nosiče (opět jen o těch o kterých vím):
•Fotofon a Fotophon - acetátové desky na kovu
•Československý rozhlas - ohebné plastové desky
•Supraphon - acetátové skleněné desky
•Emidisc - acetátové kovové desky
•AR Studio - ohebné plastové desky, acetát na skle a asi i kovu
•Chraptiphon - poloprůsvitný tvrdý plast jehož okraj je poměrně nepřesně opracovaný.
•Draloston - acetát na velmi tenkém plechu
•Gevaphone - acetát na skle
•Desmo - acetátové kovové desky
•Nahrávací studio Svatka - acetátové kovové desky
•Tonica - acetát na silnějším plastu.
Naposledy upravil/-a SilverFox•NSK v Nedeľa, 3. Novembra 2019, 07:04, upravené celkom 1 krát.
-
- vintagehifi.sk inventár
- Príspevky: 2850
- Dátum registrácie: Piatok, 14. Septembra 2018, 18:29
Obsah desek
Obsah desek
Tak protože deska je zvukový nosič, tak lze na ni nahrát prakticky cokoliv ve zvukové podobě ať již jde o analogový či ten digitální obsah. Proto třeba již v 70. letech vycházely gramodesky s nahraným softwarem.
Teoreticky bych to mohl zařadit do kategorií jako třeba:
Mluvené slovo, výukový materiál, reklamy, svatby, osobní vzkazy či hudební tvorba, soukromé domácí nahrávky, nahrávky z jiných desek, nahrávky z rádia, reportáže atp.
Kromě ukázek uvedených v přechozích příspěvcích zde uvedu další výběr včetně kousků nahrávek.
Nahrávky vždy patří k obrázku pod nimi.
Tak protože deska je zvukový nosič, tak lze na ni nahrát prakticky cokoliv ve zvukové podobě ať již jde o analogový či ten digitální obsah. Proto třeba již v 70. letech vycházely gramodesky s nahraným softwarem.
Teoreticky bych to mohl zařadit do kategorií jako třeba:
Mluvené slovo, výukový materiál, reklamy, svatby, osobní vzkazy či hudební tvorba, soukromé domácí nahrávky, nahrávky z jiných desek, nahrávky z rádia, reportáže atp.
Kromě ukázek uvedených v přechozích příspěvcích zde uvedu další výběr včetně kousků nahrávek.
Nahrávky vždy patří k obrázku pod nimi.
-
- vintagehifi.sk inventár
- Príspevky: 2850
- Dátum registrácie: Piatok, 14. Septembra 2018, 18:29
Obsah desek
Obsah desek
Z neznámých důvodů, že fórum nepobere soubory dokonce nad 3MB jsem musel zvolit menší datový tok.
Z neznámých důvodů, že fórum nepobere soubory dokonce nad 3MB jsem musel zvolit menší datový tok.
-
- vintagehifi.sk inventár
- Príspevky: 2850
- Dátum registrácie: Piatok, 14. Septembra 2018, 18:29
-
- vintagehifi.sk inventár
- Príspevky: 2850
- Dátum registrácie: Piatok, 14. Septembra 2018, 18:29
-
- vintagehifi.sk inventár
- Príspevky: 2850
- Dátum registrácie: Piatok, 14. Septembra 2018, 18:29
-
- vintagehifi.sk inventár
- Príspevky: 2850
- Dátum registrácie: Piatok, 14. Septembra 2018, 18:29
Obsah desek
Obsah desek
Nyní už zde budou pouze snímky desek bez zvukových ukázek.
Jak byly výše uvedené desky DESMO, tak takto vypadá nenahraná deska:
Jednou ze získaných desek Československého rozhlasu je i ta, kde si zkoušeli přítlak rycího hrotu na gramofonu. Drážky jsou tedy bez zvuku, jen s prasnáním a různými hvizdy způsobenými přílišným tlakem.
V případě donahrávané desky s přetištěnou etiketou Supraphonu zde uvedu další detaily, které se tam již nevešly.
Nyní už zde budou pouze snímky desek bez zvukových ukázek.
Jak byly výše uvedené desky DESMO, tak takto vypadá nenahraná deska:
Jednou ze získaných desek Československého rozhlasu je i ta, kde si zkoušeli přítlak rycího hrotu na gramofonu. Drážky jsou tedy bez zvuku, jen s prasnáním a různými hvizdy způsobenými přílišným tlakem.
V případě donahrávané desky s přetištěnou etiketou Supraphonu zde uvedu další detaily, které se tam již nevešly.
-
- vintagehifi.sk inventár
- Príspevky: 2850
- Dátum registrácie: Piatok, 14. Septembra 2018, 18:29
Obsah desek
Obsah desek
No, ale ještě je tu jedna deska, která byla postupně nahrávána o čemž svědčí i fakt, zvláštně stínovaných stop.
Bohužel toto je ten případ, kdy byl acetát, tedy lak, nanesen na ohebný plast. Okraje laku už bohužel moc nevydržely, popraskaly a odlouply se.
Záznam je přesto stále bez problému hratelný narozdíl třeba od takové desky TONICA (viz výše).
Zde je poněkud zvláštní acetát (na kovu), jde možná o soukromé vydavatelství, ale víc bych neměl šanci se dopátrat, díky značně universálnímu názvu vydavatele (labelu).
Další podivností je i samotný rozměr desky - je mnohem větší než klasický singl, ale menší než běžný šelak (počítám tak asi 9 nebo 8 palců).
No, ale ještě je tu jedna deska, která byla postupně nahrávána o čemž svědčí i fakt, zvláštně stínovaných stop.
Bohužel toto je ten případ, kdy byl acetát, tedy lak, nanesen na ohebný plast. Okraje laku už bohužel moc nevydržely, popraskaly a odlouply se.
Záznam je přesto stále bez problému hratelný narozdíl třeba od takové desky TONICA (viz výše).
Zde je poněkud zvláštní acetát (na kovu), jde možná o soukromé vydavatelství, ale víc bych neměl šanci se dopátrat, díky značně universálnímu názvu vydavatele (labelu).
Další podivností je i samotný rozměr desky - je mnohem větší než klasický singl, ale menší než běžný šelak (počítám tak asi 9 nebo 8 palců).
-
- vintagehifi.sk inventár
- Príspevky: 2850
- Dátum registrácie: Piatok, 14. Septembra 2018, 18:29
Obsah desek
Obsah desek
Zde je jedna z dalších desek vydavatelství AR Studio. Zde je už vidět, že jde o archivní nahrávky.
No a zde je 12" acetát, nahraný na 33RPM s až 11 skladbami na straně (jak jsem zmiňoval v prvním příspěvku).
Zde je zřejmě hlavní potištěný obal Fotophonu pro modrou etiketu. Vždy tyto desky s modrou etiketou totiž nacházím v tvrdém kartónovém obalu, který je z jedné strany potažený nějakým červeným nebo jinak barevným materiálem.
Tento obal jsem viděl poprvé.
No a zde je ta zajímavá, po domácku ořezaná deska značky Chraptiphon. Jak jsem psal výše, tak nemám absolutně tušení co to bylo za "vydavatelství" - uvozovky proto, že ač šlo o poměrně kvalitní nahrávku, tak je deska vytvořena poměrně fórově z plastu mě neznámého určení - myslím předtím, než byl využitý pro záznam.
Zde je jedna z dalších desek vydavatelství AR Studio. Zde je už vidět, že jde o archivní nahrávky.
No a zde je 12" acetát, nahraný na 33RPM s až 11 skladbami na straně (jak jsem zmiňoval v prvním příspěvku).
Zde je zřejmě hlavní potištěný obal Fotophonu pro modrou etiketu. Vždy tyto desky s modrou etiketou totiž nacházím v tvrdém kartónovém obalu, který je z jedné strany potažený nějakým červeným nebo jinak barevným materiálem.
Tento obal jsem viděl poprvé.
No a zde je ta zajímavá, po domácku ořezaná deska značky Chraptiphon. Jak jsem psal výše, tak nemám absolutně tušení co to bylo za "vydavatelství" - uvozovky proto, že ač šlo o poměrně kvalitní nahrávku, tak je deska vytvořena poměrně fórově z plastu mě neznámého určení - myslím předtím, než byl využitý pro záznam.